Hauptquelle · Köbler Ahd. Wörterbuch
mīn Poss.-Pron.
mīn , Poss.-Pron. nhd. mein ne. my, mine (Poss.-Pron.) ÜG.: lat. dominus (= mīn truhtīn) Gl, dominus (= mīn frō) Gl, (ego) I, MF, N, O, T, experimentum (= mīn niosunga) Gl, gratis (= mīnes dankes) Gl, meus APs, B, C, E, Gl, I, KG, LB, MF, MNPs, N, NGl, O, OG, PG, PT=T, RhC, T, WH, (noster) N, o alumne (= gisello mīn) N, (totus) (Adj.) (1) N Hw.: vgl. anfrk. mīn, as. mīn Q.: AB, APs, B, BB, BG, C, Ch, E, FB, GB, Gl (nach 765?), Hi (1. Hälfte 8. Jh.?, 8. Jh.), I, JB, KG, L, LB, LN, LS, MB, MF, MNPs, N, NGl, O, OG, OT, PE, PfB, PG, Ph, Psb, PT, RB, RhC, StE, T, WB, WH E.: germ. *mīna-, *mīnaz, Po…