Hauptquelle · Althochdeutsches Wörterbuch
bruoh st. f.
bruoh st. f. , mhd. bruoch, nhd. bruch; and. ( s. u. ) mnd. brôk, mnl. broec; afries. brok, brek; ae. bróc; an. brók. — Graff III, 277. proh: acc. pl. Gl 3,11,5 ( C ); pruah: nom. sg. ( pl.? ) 618,5; acc. pl. S 261,2 ( B, -va-); pruoh: nom. sg. Gl 3,623,21; acc. sg. 1,629,22 ( M, 5 Hss. ); acc. pl. 582,7 ( M, 4 Hss. ); pruoch: nom. sg. 346,37 ( M, lat. abl. pl. ). 3,618,4 ( oder pl.? ); acc. sg. 1,629,23 ( M, 4 Hss. ); dat. pl. - ] un 660,37 ( M, 4 Hss., 1 -hh-). Festschr. Leid. S. 98; acc. pl. - ] 582,8 ( M ); pruch: nom. sg. Gl 1,346,38 ( M, lat. abl. pl. ); acc. sg. 629,24 ( M ); dat. pl. -…