Hauptquelle · Althochdeutsches Wörterbuch
klobo sw. m.
klobo sw. m. , mhd. klobe, nhd. kloben; as. -klovo ( vgl. Holthausen, As. Wb. S. 42 ), mnd. klōve, mnl. clove; vgl. ae. clufu f. ; an. klofi. — Graff IV,547. chlob-: nom. sg. -o Gl 1,627,54 ( M, 3 Hss. ). 4,224,11. NpNpw 123,7; -e Gl 3,169,61 ( SH A ); -i 1,627,55 ( M, 13./ 14. Jh. ); dat. sg. -en NpNpw 123,7. — klob-: nom. sg. -o Gl 3,140 Anm. 14 ( SH A ). 169,60 ( SH A, 3 Hss., 1 Hs. c-). 211,62 ( SH B; c-). 293,16 ( SH d; c-). Hbr. I,373,424 ( SH A ). Lohmeyer, Vergil S. 178 Anm. 289 (c-); -e Gl 4,280,14 ( M; c-); - ] 5,10,5 ( M, 14. Jh.; c-). — clou-: nom. sg. -o Gl 4,204,23 ( sem. Trev. )…