Hauptquelle · Althochdeutsches Wörterbuch
hagal st. m.
hagal st. m. , mhd. nhd. hagel; as. hagal, mnd. hāgel, mnl. hagel; ae. hagal, -ol; an. hagl. — Graff IV,797. hag-al: nom. sg. Gl 1,606,1 ( M, 2 Hss. ). 3,14,18. 606,17. 607,8. 4,14,17 ( Jc ). Scholia Bern. S. 692 Anm. 5. Npw 17,13; dat. sg. - ] e Np 77,48; - ] a Gl 2,448,15 ( 11. Jh. ); nom. pl. - ] a 1,280,43 ( Jb-Rd ); gen. pl. - ] o 4,340,8; -el: nom. sg. 3,112,45 ( SH A, 3 Hss. ). 204,50 ( SH B ). 380,20 ( Jd ). 405,16 ( Hd. ). Hbr. I,212, 62 ( SH A ). Np 17,13. 148,8; dat. sg. - ] e 77,47. 104,32; - ] o Npw 104,32; -il: nom. sg. Gl 3,112,46 ( SH A, 3 Hss. ). 4,1,2. Npw 148,8. — Mit Aphaer…