Hauptquelle · Althochdeutsches Wörterbuch
giheilagôn sw. v.
gi- heilagôn , -heiligôn sw. v. , mhd. geheiligen. — Graff IV,878 f. gi-heilag-: 1. sg. -on T 178,9; 3. sg. -ot 141,15; 2. sg. imp. -o 178,8; 3. sg. prt. -ota 134,8; 3. pl. conj. prt. -otin 135,33; part. prt. -ot 178,9. — ge-heileg-: 1. sg. -on Np 131,18; 2. pl. imp. -ont Nc 800,31 [160,23]; inf. -on Np Cant. Annae 2. — ke-heilig-: 1. sg. -on Np 131,18; gi-: dass. -o Npw ebda.; -e ebda.; 3. sg. -ot Gl 1,466,1 ( M, 2 Hss. ). 4,137,31 ( Sal. c ); 1. pl. conj. ( ? ) -en Npw Orat. dom. 9; -heiliḡ: 3. pl. conj. ( ? ) Gl 1,632,40 ( M, 2 Hss. ); -heilig-: 2. sg. prt. -otist Npw 131,8 ( zur Endung vgl…