Hauptquelle · Köbler Mhd. Wörterbuch
pūken sw. V.
pūken , sw. V. nhd. pauken Hw.: vgl. mnd.*pauken? (1), *pūken? (2) Q.: HvNst (um 1300), Teichn (FB pūken) E.: s. pūke W.: nhd. (ält.) pauken, V., pauken, DW 13, 1511 L.: Lexer 162a (pūken), LexerHW 2, 305 (pûken), Benecke/Müller/Zarncke II/1, 541b (pûke)